V roce 1978 porodila Lesley Brownová zdravou holčičku Louise. Těhotenství to bylo vytoužené, protože se s manželem devět let snažili o dítě. Verdikt lékařů byl neúprosný, Lesley měla neprůchodné vejcovody a neměla šanci otěhotnět přirozenou cestou. Přesto nakonec porodila dvě zdravé děti.
Štěstím v neštětí bylo, že měla vynikajícího gynekologa Patricka Stephoa. Ten se spojil s profesorem Robertem Edwardsem z Cambridgeské univerzity, protože právě s ním řešil možnosti umělého oplodnění. Edwards už od roku 1968 dělal pokusy s vajíčky. O rok později se mu povedlo vajíčko oplodnit spermií mimo lidské tělo a tím dokázal, že umělé oplození není jen science fiction. Svoji metodu stále rozpracovával a na začátku sedmdesátých let dokázal vyvinout příznivé podmínky pro první dny embrya mimo lidské tělo a postup pro následné implantování do dělohy.
Patrick Stephoe zase pracoval na metodě, jak od dobrovolných dárkyň získávat vajíčka. Vyvinul bezpečnou sondu pro takový postup. Oba pak společně vyřešili další technické problémy a v roce 1978 uzrál čas na první opravdové umělé oplodnění. Jako vhodná adeptka se jevila právě Lesley Brownová a po úspěšné implementaci embrya, nebo spíše shluku buněk, opravdu otěhotněla.
Veřejnost tento postup zprvu kritizovala, ale když se narodilo zdravé dítě, kritiky až na výjimky přestaly. Louise se stala prvním člověkem na světě, který vzešel ze zkumavky. Stejným způsobem Lesley později počala i porodila holčičku Natalii.
Od té doby začali nemocnice po celém světě zavádět tento postup a pro mnoho nešťastných párů to znamenalo početí potomka, v kterého už ani nedoufaly. Postupem času se metoda umělého oplodnění stále vylepšovala a dnes se stává běžnou lékařskou praxí u neplodných žen. Luise je dnes skoro 40 let a prý si nepřipadá nijak zvlášť jiná než ostatní lidé.